Jednou jsem přijel do Dakšinesváru, když Mistr večeřel. Měl před sebou několik misek s různými uvařenými pokrmy. Někdo by si mohl myslet, že je to nevhodný přepych, který se hodí jen pro rádžastický [světský] život.
Mistr ihned reagoval: "Víš, má mysl vždy směřuje k nekonečnu. Právě takovými radžastickými prostředky ji udržuji na nižších úrovních. Jinak bych s tebou nemohl mluvit.“
"Jak zvláštní!" Řekl jsem si, když jsem ho slyšel. "Jiní se snaží dosáhnout sattvy tím, že překonávají radžas přísnou disciplínou jídla, zatímco on musí svou mysl násilím kontrolovat, aby se nepozvedla na sattvickou [duchovní] úroveň!"