Když jsem jednou za svých vysokoškolských studií navštívil Mistra v Dakšinesvaru, zeptal jsem se ho: "Je Bůh s formou, nebo bez formy?"
Mistr odpověděl: "Bůh je jak s formou, tak bez formy, a také je mimo formu i neforemnost".
Pak jsem se zeptal: "Je-li Bůh vším, je tato postel také Bohem?"
Odpověděl důrazně: "Ano, tato postel je Bůh, tato sklenice, toto nádobí, tato zeď, všechno je Bůh."
Když mluvil, zažil jsem vnitřní proměnu a byl jsem povznesen nad běžné vědomí. Mé srdce se rozzářilo a všude jsem viděl světlo brahma.
Po chvíli jsem se Mistra znovu zeptal: "Jestliže se Bůh stal vším, proč tedy lidé při jídle rozlišují a mají za to, že když se jejich jídla dotkne určitý člověk, nebudou jíst?"
Mistr odpověděl: "Podívej. Když zde v Dakšinesvaru jedli někteří mniši, přišla prostitutka a snědla zbytky z jejich listových talířů. Nerozlišovala mezi jídlem. Chceš tedy říci, že byla znalkyní brahma?"
Řekl jsem: "Ne, pane, její povaha nebyla dobrá."
Pak Mistr řekl: "Poznání brahma tedy nezávisí jen na nerozlišování v jídle. Závisí na něčem jiném."
Při poslechu Mistrovy logické odpovědi jsem oněměl. Mistr měl tak obrovskou osobnost, že jsem se někdy obával být v jeho blízkosti. Měl všechny schopnosti. Dokázal plnit přání druhých.